Chůze není jen o nohách: Studie potvrzuje, že problémy s pohybem u RS bolí i na duši

Když se řekne "problémy s chůzí", většina lidí si představí zakopávání, únavu nebo potřebu hole. Nová studie z Austrálie ale ukazuje, že realita lidí s roztroušenou sklerózou (RS) je mnohem složitější. Chůze totiž není jen mechanický pohyb. Je to vstupenka do společnosti. A když to nejde, přichází nejen fyzická bariéra, ale i bariéra emoční a sociální. Studie analyzovala reálné příběhy více než 1 800 lidí a potvrdila, že lékařské tabulky (jako ICF) vůbec nedokážou zachytit tu skutečnou tíhu, kterou pacienti nesou.

ROZTROUŠENÉ NOVINY

Margarida Maia, PhD / roztrouseni.cz

1/31/20262 min read

man walking beside the foot of the mountain during daytime

Co studie odhalila? 4 tváře problémů s chůzí:

1. Strach z neznámého (Fyzické bariéry) Nejde jen o to, že nohy neposlouchají. Jde o neustálý stres a plánování. „Bála jsem se zakopnutí, pádu a cesty někam, kde to neznám. Bála jsem se, jestli tam budou schody,“ svěřil se jeden pacient. Výsledkem často není to, že by člověk nemohl jít, ale že raději zůstane doma, aby se vyhnul riziku.

2. "Vy jste už dnes pil?" (Společenské stigma) Tohle zažilo mnoho pacientů. Nejistá chůze vyvolává odsouzení. "Sotva dojdu na záchod, aniž by mě někdo nezastavil s poznámkou: 'Už takhle brzo ráno opilý?'" Tyto negativní reakce a zírání okolí vedou k tomu, že se lidé s RS vyhýbají veřejným místům, i když by je fyzicky třeba zvládli. Bolest z nepochopení je horší než bolest nohou.

3. Smutek ze ztráty (Emoce a myšlení) Ztráta schopnosti chodit je často spojena s hlubokým zármutkem nad ztrátou starého já. "Nemůžu dělat nic z toho, co jsem dřív uměl... nemůžu hrát fotbal, nemůžu chodit ve tmě... ztratíte všechno," popsal účastník studie. Frustrace a úzkost pak přímo ovlivňují, zda se člověk o chůzi vůbec pokusí.

4. Vztahy pod tlakem I když se rodina snaží pomáhat, někdy to může být kontraproduktivní. Přílišná péče bere nezávislost. A někdy je to prostě jen bolestivé – jako v případě pacienta, kterému jeho šestiletá dcera řekla, ať s nimi nechodí ven, protože "je trapné, když padáš".

Co s tím?

Autorka studie Emily Wood zdůrazňuje, že nestačí jen stavět bezbariérové přístupy. Musíme bourat bariéry v hlavách lidí.

Pro lékaře: Neptejte se jen na metry. Ptejte se na strach, stud a pocity.
Pro společnost: Potřebujeme větší osvětu, aby se vrávorající člověk nesetkával s výsměchem, ale s pochopením.
Pro pacienty: Vaše pocity – stud, vztek i smutek – jsou validní součástí nemoci. Nejste v tom sami.

Zdroj: https://multiplesclerosisnewstoday.com/news-posts/2026/01/30/people-ms-walking-getting-a-b/