Klíčové body studie:
-
Desetileté sledování více než 1 600 pacientů: Výzkumníci spojili data ze dvou rozsáhlých studií, v nichž pacienti s relabujícími formami roztroušené sklerózy dostávali první dva roky buď infuzní lék Ocrevus (cílící na B-lymfocyty), nebo injekční lék Rebif (interferon beta-1a), a následně všichni pokračovali s okrelizumabem v otevřeném prodloužení po dobu až osmi let.
-
O 43 % nižší riziko potřeby opěrné pomůcky: Nejvýraznější rozdíl v praxi se projevil při sledování milníků hybnosti. U pacientů léčených od samého začátku bylo riziko dosažení stupně postižení odpovídajícího nutnosti používat při chůzi hůl či berli o 43 % nižší než u skupiny, která léčbu zahájila o dva roky později.
-
Trvalá ochrana před zhoršováním stavu: Po deseti letech nepřetržité léčby zůstalo 82 % pacientů bez trvalého zhoršení tělesného postižení (potvrzeného po dobu téměř jednoho roku). Oproti skupině s odloženým startem to znamenalo o 24 % nižší riziko progrese invalidity, přičemž tento klíčový náskok se vytvořil právě během prvních dvou let.
-
Téměř úplné zastavení atak a nových ložisek: Po celou dekádu zůstalo 73 % nepřetržitě léčených pacientů zcela bez atak (oproti 63 % ve skupině s pozdějším přechodem). Jakmile však na okrelizumab přešli všichni účastníci, výskyt atak prudce klesl u obou skupin – v desátém roce připadla v průměru jen jedna ataka na sto léčených pacientů za rok a aktivita na magnetické rezonanci se držela téměř na nule.
-
Dlouhodobě příznivá bezpečnost: Během deseti let se neobjevily žádné nové ani nečekané bezpečnostní problémy a léčbu z důvodu nežádoucích účinků ukončilo méně než 1 % pacientů ročně.
Podrobnější shrnutí
Vědci sledovali také takzvanou tichou progresi nezávislou na atakách – tedy plíživé zhoršování stavu bez viditelných záchvatů. Po deseti letech zůstalo bez tohoto tichého zhoršování 86 % nepřetržitě léčených pacientů (odhadované riziko bylo o 14 % nižší než u odložené léčby, tento rozdíl však nedosáhl statistické významnosti).
Hlavní poselství studie spočívá v tom, že ztracený čas na začátku nemoci nelze plně dohnat. Jakmile se v prvních dvou letech na slabší léčbě vytvoří zánětlivé poškození, mozek již nese určitou zátěž, i když pozdější nasazení silného léku dokáže zánět dokonale uhasit. „Tato data posilují význam včasného zahájení vysoce účinné léčby u pacientů s relabující roztroušenou sklerózou,“ napsali autoři s tím, že zabránění nevratnému hromadění postižení je hlavním cílem moderní péče.
Co to znamená pro pacienty?
Deset let nepřetržitého sledování je v medicíně obrovská časová prověrka, která dává pacientům i lékařům velkou jistotu ohledně dlouhodobého účinku i bezpečnosti léčby.
Co z těchto výsledků vyplývá pro vaši léčbu:
-
Čas je mozek – nečekejte na zhoršení: Pokud vám lékař u aktivní formy roztroušené sklerózy doporučí nasazení vysoce účinné biologické léčby hned od začátku, tato desetiletá data potvrzují, že jde o nejlepší investici do vaší budoucí chůze a soběstačnosti.
-
Nikdy není pozdě přejít na lepší ochranu: Zároveň studie přináší skvělou zprávu pro ty, kteří začínali na starších injekcích či tabletách a přešli na moderní terapii až později – i u nich dokázal okrelizumab v dalších letech stlačit počet atak téměř k nule a zastavit tvorbu nových ložisek na magnetické rezonanci.
Zdroj: odkaz
