Dvě tváře jedné nemoci: Včasná vysoce účinná léčba drtí ataky u RS, na tichou progresi bez záchvatů však současné léky nestačí

Včasné zahájení léčby moderními, vysoce účinnými léky dokáže dramaticky snížit počet akutních záchvatů (atak) a zabránit trvalému postižení, které po nich zůstává. Nová rozsáhlá celonárodní studie z Dánska, publikovaná v odborném časopise BMJ Neurology Open, však poukázala na zásadní terapeutickou mezeru současné medicíny: vysoce účinná léčba nedokáže významně zabránit takzvané progresi nezávislé na relapsové aktivitě – tedy pomalému, tichému zhoršování stavu bez přítomnosti atak.

ROZTROUŠENÉ NOVINY

Andrea Lobo, PhD / roztrouseni.cz

8/27/20262 min read

Klíčové body studie:

Celonárodní dánský registr: Vědci analyzovali data od 3 316 dospělých pacientů s relabující-remitující formou roztroušené sklerózy (RS), kteří zahájili léčbu v letech 2012 až 2022 a byli sledováni v průměru 7,4 roku.
Porovnání dvou strategií: Většina pacientů (82 %) začínala na středně účinné léčbě a na silnější léky přešla až při zhoršení (eskalační přístup). Zbývajících 18 % dostalo vysoce účinnou biologickou léčbu hned jako svou první terapii.
Drtivé vítězství nad atakami: Pacienti s časnou vysoce účinnou léčbou měli o 40 % nižší roční výskyt atak a riziko nárůstu invalidity spojené s atakami u nich kleslo o ohromujících 75 % (ve srovnání s postupnou eskalací).
Stejné riziko tiché progrese: U obou léčebných skupin byla většina trvalých zhoršení stavu způsobena tichou progresí bez atak. Riziko tohoto plíživého procesu se však mezi oběma skupinami významně nelišilo – po čtyřech letech zůstalo bez tiché progrese 86,1 % pacientů na silné léčbě a 84,4 % na postupné eskalaci.
Výzva pro vývoj nových léků: Autoři zdůrazňují, že zánětlivá aktivita (ataky) a tichá neurodegenerace (progrese bez atak) představují zčásti oddělené procesy, které vyžadují odlišné léčebné mechanismy.

Podrobnější shrnutí

V minulosti se předpokládalo, že invalidita u roztroušené sklerózy vzniká pouze jako následek nedostatečného zotavení po prodělaných atakách. Dnes věda ví, že hlavní příčinou dlouhodobého postižení je tichý zánět a postupné odumírání nervových vláken, které probíhá i bez jakýchkoliv záchvatů.

Dánská studie přináší jasný důkaz o dvou odlišných mechanismech nemoci. Současné moderní vysoce účinné léky excelují v hašení akutního zánětu a blokování průniku agresivních imunitních buněk do mozku. Na tiché procesy probíhající přímo uvnitř mozkové tkáně však tyto léky zatím nemají dostatečný dosah. „Naše zjištění naznačují, že zánětlivá aktivita vyjádřená atakami a neurodegenerativní progrese představují částečně nezávislé procesy, které vyžadují potenciálně odlišné léčebné přístupy,“ uzavřeli autoři studie.

Co to znamená pro pacienty?

Tento výzkum přináší dva zásadní vzkazy pro každodenní život s eresku. Tím prvním je obrovské potvrzení smyslu včasné vysoce účinné léčby: pokud dostanete silný biologický lék hned na začátku, vaše šance, že se vyhnete těžkým a poškozujícím atakám, je obrovská.

Druhým vzkazem je vysvětlení, proč medicína potřebuje novou generaci léků (jako jsou například zkoumané inhibitory tyrosinkinázy nebo kmenové buňky), které dokáží proniknout hluboko do mozku a chránit nervové buňky před samotným odumíráním. Zároveň to podtrhuje význam všeho, co pro ochranu mozku můžete udělat sami – pravidelného aerobního pohybu, tréninku paměti, kvalitního spánku a zdravé stravy. Tyto faktory totiž podporují přirozenou odolnost nervových buněk právě proti tomuto tichému zhoršování.

Zdroj: https://multiplesclerosisnewstoday.com/news-posts/2026/08/25/early-high-efficacy-ms-drugs-cut-relapse-risk-progression/