Klíčové body studie:
-
Sledování pěti léčebných cest: Výzkumníci sledovali 509 dospělých (průměrný věk 33 let), kterým byla nemoc diagnostikována v posledních dvou letech a dosud žádný lék nebrali. Podle léčby nasazené do šesti měsíců byli rozděleni do pěti skupin: injekční léky (interferon beta, glatiramer acetát), základní tabletové léky (dimethyl-fumarát, teriflunomid), vysoce účinné léky s jiným mechanismem (fingolimod, kladribin, natalizumab, alemtuzumab), léčba cílící na B-lymfocyty (rituximab, okrelizumab) a skupina, která v prvním půlroce léčbu nezahájila.
-
Výrazné snížení počtu atak: Nejlepších výsledků v potlačení akutních záchvatů dosáhla skupina na léčbě odstraňující B-lymfocyty – pacienti zde měli v průměru pouhé 0,04 ataky za rok, zatímco u základních tablet to bylo 0,16 ataky ročně. Po zohlednění věku, pohlaví a vstupní aktivity nemoci to znamenalo o 62 % nižší míru atak.
-
Úbytek objemu ložisek v mozku: Snímky z magnetické rezonance po dvou letech ukázaly, že léčba zaměřená na B-lymfocyty vedla k statisticky významně většímu zmenšení celkového objemu zánětlivých ložisek v mozku ve srovnání se základními tabletami.
-
Stejná míra postižení po dvou letech: Navzdory jasným rozdílům v počtu atak a nálezech na rezonanci se mezi jednotlivými skupinami po dvou letech neprojevil žádný významný rozdíl ve změně tělesného postižení měřeného standardní neurologickou škálou invalidity.
-
Potřeba dlouhodobého pohledu: Autoři upozorňují, že dva roky jsou u počínající roztroušené sklerózy příliš krátká doba na to, aby se utlumený zánět v mozku naplno promítl do viditelných rozdílů v chůzi a hybnosti, a sledování pacientů proto bude pokračovat.
Podrobnější shrnutí
V moderní neurologii se stále více prosazuje přístup, při kterém se vysoce účinná biologická léčba nasazuje hned od prvního dne, místo aby se čekalo, zda selžou slabší léky první volby. Tato evropská studie přináší cenná data z běžných ordinací, kde o výběru léku rozhodovali lékaři společně s pacienty.
Spoluvedoucí studie, profesor Fredrik Piehl ze švédského Karolinska Institutet ve Stockholmu, v tiskové zprávě Americké neurologické akademie zdůraznil, že výsledky mají především usnadnit otevřený rozhovor v ordinaci: „Žádná jednotlivá léčba nebude tou nejlepší volbou úplně pro každého a při výběru terapie je vždy nutné zohlednit individuální charakteristiky pacienta.“ Nezávislý komentář k výzkumu zároveň připomněl, že v horizontu prvních dvou let jsou rozdíly v klinické hybnosti napříč léky zatím jen mírné.
Co to znamená pro pacienty?
Pokud jste na samém začátku své cesty s roztroušenou sklerózou (nebo o změně léčby uvažujete), tato studie přináší velmi důležité poselství pro vaše rozhodování:
-
Klid na rezonanci jako investice do budoucnosti: To, že se během prvních dvou let na škále chůze neprojevil rozdíl mezi slabší a silnější léčbou, je u mladých lidí v počátku nemoci přirozené – tělo má v této fázi velkou schopnost poškození kompenzovat. Méně atak a menší objem ložisek v mozku u léčby cílící na B-lymfocyty však znamená, že si mozek šetří svou drahocennou rezervu do dalších desetiletí.
-
Léčba šitá na míru vašemu životu: Při volbě prvního léku se nebojte s neurologem probrat vše, co je pro vás důležité – nejen sílu potlačení zánětu, ale i způsob podání (tablety doma oproti infuzím či injekcím), plány na založení rodiny nebo vaše pracovní vytížení.
Zdroj: odkaz
