Klíčové body studie:
-
Šok místo úlevy: Když lékař herečce po více než pěti letech oznámil „Gratulujeme, nemáte roztroušenou sklerózu“, necítila radost, ale hluboký otřes a zmatek. Před návratem k natáčení podcastu potřebovala sedm měsíců, aby tuto zprávu dokázala zpracovat.
-
Příznaky s odvoláním diagnózy nemizí: Zrušení diagnózy neznamená uzdravení. Herečka nadále trpí těžkými bolestmi a omezenou hybností – při návštěvě lékaře se neobejde bez invalidního vozíku a nedokáže sama dojít ani od auta do ordinace, přičemž nyní netuší, co její stav způsobuje.
-
Ztráta identity a komunity: Diagnóza jí poskytovala bezpečný prostor a smysl. Po jejím odebrání bojuje s pocitem, že komunitu pacientů i své blízké neúmyslně zklamala, a ocitla se znovu na úplném začátku hledání příčiny.
-
Každý sedmý pacient čelí omylu: Její případ není ojedinělý. Rozsáhlá souhrnná analýza šesti studií z roku 2024 zahrnující více než 1 600 lidí ukázala, že přibližně 15 % pacientů (tedy asi 1 ze 7) s diagnózou roztroušené sklerózy má ve skutečnosti jiné onemocnění. Doba do odhalení omylu se přitom pohybovala od čtyř měsíců až po téměř 16 let.
-
Proč k omylům dochází: Pro roztroušenou sklerózu neexistuje žádný samostatný stoprocentní test. Příznaky jako brnění nohou, necitlivost, únava či mozková mlha se objevují u mnoha jiných stavů (například u cévních změn, migrén či jiných autoimunitních poruch).
Podrobnější shrnutí
Do druhé epizody podcastu přijala pozvání docentka neurologie Marwa Kaiseyová z lékařského centra Cedars-Sinai v Los Angeles, která se výzkumu mylných diagnóz dlouhodobě věnuje. Ve své vlastní klinické studii zjistila, že téměř každý pátý pacient odeslaný do specializovaných center s dříve stanovenou diagnózou roztroušené sklerózy touto nemocí netrpěl – a mnozí z nich přitom roky zbytečně užívali silné léky.
„Je nesmírně těžké vyslechnout si diagnózu roztroušené sklerózy. Věnuji se tomu deset let a zjistila jsem, že ještě těžší je, když je vám tato diagnóza následně odebrána,“ vysvětlila neuroložka Kaiseyová. Diagnóza se totiž po letech stává součástí osobní identity, opírá se o ni rodinná podpora i úřední a finanční zajištění v invaliditě. Pokud lékaři diagnózu zruší, aniž by měli okamžitou náhradní odpověď na to, co pacientovi je, jde o životní zemětřesení. Právě proto se mezinárodní diagnostická kritéria pravidelně zpřesňují (naposledy v roce 2024), aby lékaři dokázali nemoc od jejích „dvojníků“ odlišit co nejspolehlivěji.
Co to znamená pro pacienty?
Příběh Christiny Applegate vynáší na světlo téma, o kterém se v medicíně mluví jen zřídka: jak nesmírně důležitá je pro chronicky nemocného člověka jistota pojmenování jeho potíží.
Co si z této zkušenosti odnést pro vlastní praxi:
-
Důležitost specializovaných center: Protože může roztroušenou sklerózu napodobovat řada jiných neurologických či cévních stavů, je klíčové, aby diagnostiku vedli zkušení odborníci ve specializovaných centrech, kteří mají k dispozici nejmodernější postupy (včetně vyšetření mozkomíšního moku a detailních protokolů magnetické rezonance).
-
Nebojte se ptát při pochybnostech: Pokud vaše příznaky nebo výsledky vyšetření dlouhodobě neodpovídají typickému obrazu nemoci a nasazená léčba nepřináší očekávaný efekt, je naprosto v pořádku probrat s lékařem možnost druhého názoru či doplňujících vyšetření.
-
Podpora komunity nekončí razítkem: Lidé, kteří procházejí nejistotou při hledání správné diagnózy nebo jim byla původní diagnóza přehodnocena, nikoho nezklamali. Jejich bolest a každodenní boj s příznaky jsou naprosto skutečné a zaslouží si stejnou míru empatie a pochopení.
Zdroj: odkaz