Léčba Ocrevem a dalšími anti-CD20 léky dělá víc, než se myslelo: Mění i chování dalších imunitních buněk
Léky na roztroušenou sklerózu (RS) ze skupiny anti-CD20 (jako jsou Ocrevus, Kesimpta či Briumvi) jsou známé tím, že z těla odstraňují B-buňky, které hrají klíčovou roli v zánětu u RS. Nová detailní studie z Yale School of Medicine však ukazuje, že jejich účinek je mnohem komplexnější – "přeprogramovávají" i další části imunitního systému a posouvají ho směrem k méně zánětlivému, a tedy pro pacienta příznivějšímu stavu.
ROZTROUŠENÉ NOVINY
Marisa Wexler, MS / roztrouseni.cz
7/3/20252 min read
Klíčové body studie:
Co se zkoumalo? Jak anti-CD20 léčba (především Ocrevus) ovlivňuje imunitní buňky kromě B-buněk, které jsou jejím primárním cílem.
Metoda: Vědci použili špičkovou technologii (jedno-buněčné transkriptomické profilování) k analýze jednotlivých imunitních buněk z krve a mozkomíšního moku pacientů před léčbou a 6 měsíců po jejím zahájení.
Co se zjistilo u T-buněk? Snížil se počet T-buněk, které vykazovaly známky útoku na myelin, a naopak se zvýšil počet "hodných" regulačních T-buněk (Tregů), které zánět aktivně tlumí.
Co se zjistilo u makrofágů? V mozkomíšním moku (blízko centra dění) se po léčbě objevilo více makrofágů s protizánětlivým profilem.
Překvapivé zjištění: Některé buňky po léčbě paradoxně produkovaly více prozánětlivé látky TNF-alfa, což ukazuje na obrovskou složitost imunitních reakcí.
Podrobnější shrnutí
Moderní léky na RS ze skupiny anti-CD20 jsou velmi účinné, protože cílí na B-lymfocyty – imunitní buňky, které se významně podílejí na vyvolání zánětu v mozku a míše. Vždy se předpokládalo, že jejich hlavní účinek spočívá právě v odstranění těchto B-buněk. Vědci z Yale se však chtěli podívat hlouběji a zjistit, zda tato léčba nemá vliv i na zbytek imunitního "orchestru".
Pomocí pokročilé metody, která jim umožnila analyzovat aktivitu genů v každé jednotlivé buňce, prozkoumali imunitní buňky 18 pacientů před zahájením léčby a šest měsíců po něm. Zjistili, že odstranění B-buněk spustilo celou kaskádu dalších pozitivních změn:
U T-buněk: Došlo k posunu rovnováhy. Ubylo těch typů T-buněk, které jsou známé svým agresivním chováním a útoky na myelin. Naopak přibylo tzv. regulačních T-buněk (Tregů), které fungují jako "policie" imunitního systému a aktivně tlumí nežádoucí zánětlivé reakce.
U makrofágů: V mozkomíšním moku, tedy přímo v centrálním nervovém systému, se po léčbě vyskytovalo více makrofágů (další typ imunitních buněk), které vykazovaly protizánětlivé chování.
Zajímavým a poněkud paradoxním zjištěním bylo, že některé buňky začaly produkovat více signální molekuly TNF-alfa, která je obvykle považována za prozánětlivou. Podle autorů to jen dokazuje, jak je biologie složitá a že záleží na tom, která buňka, kde a v jakém kontextu danou molekulu produkuje.
Co to znamená pro pacienty?
Tato studie nám pomáhá lépe pochopit, proč jsou anti-CD20 terapie tak úspěšné. Nejde jen o jednoduché "vypnutí" jednoho typu buněk. Zdá se, že tato léčba spouští širší, příznivou reorganizaci imunitního systému, která ho posouvá do klidovějšího, méně agresivního stavu.
Pro pacienty to v praxi znamená potvrzení, že jejich léčba funguje na více úrovních, než se dosud vědělo. Pro vědce toto hlubší pochopení může v budoucnu otevřít dveře k vývoji ještě lepších a cílenějších terapií. Je však třeba pamatovat, že šlo o malou studii a její zjištění bude nutné potvrdit na větších skupinách pacientů.
©2025 roztrouseni.cz / designed by 3jart.xyz