Klíčové body studie:
- Co se testovalo? Nová radioaktivní látka (tzv. tracer) [18F]3F4AP pro pozitronovou emisní tomografii (PET).
- Jak to funguje? Látka se váže na draslíkové kanály, které se na povrchu nervových vláken odhalí až poté, co dojde ke ztrátě jejich ochranného myelinového obalu. Tím přímo zobrazuje demyelinizaci.
- Co je nového a nejdůležitější? První výsledky u 3 pacientů s RS ukázaly, že různé léze vychytávají látku různě (některé hodně, některé málo, některé normálně).
- Jaká je hypotéza vědců?
- Vysoké vychytávání látky: Znamená ztrátu myelinu, ale nervová vlákna (axony) jsou stále zachována (ideální cíl pro léky na opravu myelinu).
- Nízké vychytávání látky: Znamená ztrátu myelinu A ZÁROVEŇ ztrátu samotných axonů (nevratné poškození).
- Potenciál: Tento nástroj by mohl v budoucnu pomoci vybírat pacienty pro studie s léky na opravu myelinu a přesně sledovat, zda tyto léky skutečně fungují.
Podrobnější shrnutí
Standardní magnetická rezonance (MRI) je skvělý nástroj pro zobrazení lézí u RS, ale je v něčem “slepá”. Ukáže nám místo poškození, ale nedokáže spolehlivě říct, co přesně se uvnitř léze děje – zda je nervové vlákno (axon) jen “odizolované” a čeká na opravu, nebo zda již došlo k jeho nevratnému zániku.
Právě tento problém by mohla řešit nová zobrazovací metoda. Využívá pozitronovou emisní tomografii (PET) a speciální radioaktivně značenou látku [18F]3F4AP (odvozenou od účinné látky léku Ampyra). Tato látka se v mozku váže na draslíkové kanály, které jsou na nervových vláknech normálně zakryté myelinem. Když myelin zmizí, kanály se “obnaží” a látka se na ně naváže, což PET skener zachytí jako signál.
První testy u tří pacientů s RS nyní přinesly přelomové pozorování. Vědci zjistili, že ne všechny léze “svítí” stejně. Některé léze v sobě látku hromadily hodně, jiné málo a další normálně. To vedlo vědce k fascinující hypotéze:
- Léze s vysokým signálem pravděpodobně ztratily myelin, ale nervová vlákna pod ním jsou stále živá a přítomná.
- Léze s nízkým signálem pravděpodobně ztratily nejen myelin, ale i samotná nervová vlákna – proto se látka nemá na co vázat.
Co to znamená pro pacienty?
Pokud se tato hypotéza v dalších studiích potvrdí, jednalo by se o obrovský krok vpřed. Lékaři by poprvé v historii mohli mít neinvazivní nástroj, jak se “podívat” do nitra léze a zjistit, zda je v daném místě ještě co zachraňovat.
To by mělo revoluční dopad především na vývoj léků na opravu myelinu (remyelinizačních terapií). Vědci by mohli:
- Do klinických studií vybírat pacienty, kteří mají dostatek “opravitelných” lézí se zachovanými axony.
- Pomocí této metody přímo sledovat, zda jejich experimentální lék skutečně vede k opravě myelinu (signál by měl po úspěšné léčbě klesat, protože by se kanály opět “zakryly”).
Je třeba zdůraznit, že se jedná o velmi raná data pouze od tří pacientů a technologie je stále ve fázi výzkumu. Potenciál pro urychlení vývoje nových, opravných léků na RS je však obrovský.