Klíčové body studie:
- Častější návštěvy lékaře: Lidé, u kterých se později rozvinula RS, byli v letech před diagnózou o 71 % častěji hospitalizováni a o 73 % častěji navštěvovali lékaře s různými “divnými” potížemi.
- Varovné signály: Mezi nejčastější stížnosti patřily poruchy čití (brnění, necitlivost), problémy s nervy a svaly, ale i únava a bolest.
- Psychika a léky: Tito lidé častěji brali léky na bolest, na ztuhlost svalů a léky na uklidnění či spaní.
- Rozdíly u mužů a žen: U mužů byly častější hospitalizace kvůli psychickým problémům. Ženy měly naopak méně návštěv spojených s těhotenstvím než zdravá populace.
Podrobnější shrnutí
Tato studie je důležitá, protože potvrzuje, že RS není blesk z čistého nebe. Je to proces. Vědci zjistili, že budoucí pacienti mnohem častěji řešili problémy, které na první pohled s neurologií nesouvisí – například potíže s močovými cestami nebo trávicí obtíže.
Proč je to důležité vědět? Cílem není vyděsit každého, koho bolí záda nebo je unavený. Cílem je naučit lékaře spojovat si souvislosti. Pokud se mladý člověk opakovaně vrací k doktorovi s únavou, úzkostí, problémy s močením a brněním, mělo by se rozsvítit červené světýlko: “Nemůže to být začínající autoimunita?”
Včasnější záchyt = lepší život Pokud bychom dokázali RS odhalit už v této prodromální fázi, kdy jsou poškození nervů minimální, léčba by mohla být mnohem efektivnější a dlouhodobé vyhlídky pacientů mnohem lepší.
Co to znamená pro pacienty?
Pro mnoho z nás je to zpětné potvrzení našich pocitů. Pokud jste měli roky před diagnózou pocit, že “nejste ve své kůži” a lékaři na nic nemohli přijít, nebyli jste hypochondři. Bylo to tělo, které se snažilo naznačit, že bojuje.