Ukončení léčby RS ve vyšším věku: Nová data ukazují, pro koho by to mohlo být bezpečné, ale varují před riziky
Je možné u starších pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) bezpečně ukončit dlouhodobou léčbu modifikující nemoc (DMT)? Nová španělská studie prezentovaná na prestižním kongresu ECTRIMS 2025 naznačuje, že pro některé pečlivě vybrané pacienty, zejména ve věku nad 60 let, by to mohla být reálná možnost. Ukázalo se však, že po vysazení léčby obecně dochází ke zvýšení zánětlivé aktivity na magnetické rezonanci (MRI), a je proto naprosto klíčové, aby tito pacienti zůstali pod pravidelným a systematickým lékařským dohledem.
ROZTROUŠENÉ NOVINY
Lindsey Shapiro, PhD / roztrouseni.cz
9/27/20253 min read
Klíčové body studie:
Co se zkoumalo? Zda je bezpečné ukončit léčbu DMT u starších pacientů s RS (ve věku 50 a více let).
Proč? S věkem u RS klesá zánětlivá aktivita (riziko relapsů), ale naopak roste riziko vedlejších účinků imunosupresivní léčby (např. infekcí).
Co se stalo po vysazení léčby? Celkově se u pacientů, kteří léčbu ukončili, zvýšil výskyt zánětlivé aktivity na MRI. Počet klinických relapsů se ale ve srovnání se skupinou pokračující v léčbě významně nezvýšil.
Klíčové zjištění: Riziko nové zánětlivé aktivity po vysazení bylo významně nižší u pacientů starších 60 let ve srovnání se skupinou ve věku 50-60 let.
U kterých léků bylo riziko největší? Nejvyšší riziko návratu aktivity (až u 60 % pacientů) bylo po vysazení léků typu Tysabri nebo inhibitorů S1P (Gilenya, Zeposia atd.).
Hlavní závěr: Ukončení léčby je třeba zvažovat velmi opatrně, jen u pečlivě vybraných stabilních pacientů (zejména nad 60 let), a vždy za podmínky dalšího pravidelného sledování pomocí MRI.
Podrobnější shrnutí
S tím, jak pacienti s RS díky moderní léčbě stárnou, se stále častěji objevuje otázka, zda je nutné a bezpečné pokračovat v imunosupresivní léčbě po celý život. S věkem se totiž mění charakter nemoci i rizika spojená s léčbou. Španělští vědci se proto podívali na data 563 pacientů starších 50 let a porovnali ty, kteří léčbu DMT po nejméně 6 měsících ukončili (113 pacientů), s těmi, kteří v ní pokračovali.
Výsledky ukázaly komplexní obraz. Skupina, která léčbu vysadila, sice celkově nevykazovala vyšší míru relapsů nebo zhoršení invalidity během pětiletého sledování, ale měla prokazatelně vyšší výskyt nové zánětlivé aktivity na MRI. To znamená, že nemoc může být "tichým" způsobem aktivní i bez klinických příznaků.
Studie odhalila dva klíčové faktory, které riziko návratu aktivity ovlivňují:
Věk: Pacienti starší 60 let měli významně nižší riziko nové zánětlivé aktivity po vysazení než pacienti ve věku 50-60 let.
Typ léku: Zdaleka nejvyšší riziko (až 60% návrat aktivity) bylo spojeno s vysazením léků, které brání imunitním buňkám ve vstupu do mozku (jako Tysabri a S1P inhibitory). Naopak po vysazení anti-CD20 léků (Ocrevus, Kesimpta atd.) byl návrat aktivity mnohem nižší, ačkoliv stále vyšší než u pacientů pokračujících v léčbě.
Co to znamená pro pacienty?
Tato studie poskytuje jedny z prvních kvalitních dat, která mohou pomoci v obtížném rozhodování o ukončení léčby ve vyšším věku. Její poselství je ale především o velké opatrnosti.
Rozhodně se nejedná o plošné doporučení vysadit léčbu. Naopak, studie ukazuje, že vysazení léčby je spojeno s rizikem návratu "tiché" aktivity na MRI. Pro velmi specifickou a pečlivě vybranou skupinu pacientů – zejména ty nad 60 let, kteří jsou dlouhodobě zcela stabilní a u nichž rizika spojená s pokračující imunosupresí mohou začít převažovat nad přínosy – by však ukončení léčby mohlo být zváženo.
Takový krok však musí být vždy výsledkem podrobné diskuze mezi pacientem a jeho ošetřujícím neurologem a musí být bezpodmínečně spojen se závazkem k dalšímu pravidelnému a systematickému sledování pomocí magnetické rezonance, aby byl případný návrat aktivity nemoci včas odhalen. Pacienti by v žádném případě neměli vysazovat léčbu na vlastní pěst.
©2025 roztrouseni.cz / designed by 3jart.xyz