Klíčové body a výzvy:

  • Kdo je “starší pacient s RS”? Podle definice jde o věk 50 let a více; tato skupina dnes tvoří již více než polovinu všech lidí žijících s RS.
  • Problém s diagnózou: Příznaky RS se ve vyšším věku mohou lišit od typického začátku u mladých lidí a často se překrývají s jinými nemocemi spojenými se stárnutím (komorbiditami), což výrazně komplikuje a zpožďuje diagnostiku.
  • Problém se sledováním: Účinnost běžných biomarkerů (např. úbytek mozkové tkáně na MRI) je ve vyšším věku nižší, protože tyto změny jsou ovlivněny i přirozeným procesem stárnutí. Je těžší rozlišit, co je důsledek RS a co stáří.
  • Problém s léčbou: Starší pacienti a pacienti s dalšími nemocemi byli historicky často vyloučeni z klinických studií léků na RS. Chybí tak kvalitní data o účinnosti a bezpečnosti moderní léčby v této populaci. Současné léky navíc nemusí dobře cílit na mechanismy progrese typické pro vyšší věk.
  • Hlavní požadavek: Více výzkumu zaměřeného na starší pacienty, inkluzivnější design klinických studií (které nebudou pacienty vylučovat na základě věku či komorbidit) a vytvoření modelů péče zaměřených specificky na potřeby stárnoucích pacientů s RS.

Podrobnější shrnutí

Díky pokrokům v léčbě se roztroušená skleróza změnila z nemoci, která výrazně zkracovala život, na chronické onemocnění, se kterým lidé žijí desítky let. To je obrovský úspěch, který ale přináší nové výzvy. Dnes je více než polovina všech pacientů s RS starší 50 let a lékaři i pacienti se potýkají s tím, jak skloubit projevy RS s přirozeným procesem stárnutí.

Mezinárodní poradní výbor pro klinické studie v RS proto uspořádal expertní workshop, jehož závěry nyní publikoval v časopise Nature Reviews Neurology. Zpráva identifikuje několik klíčových problémů:

Diagnostika a sledování: Stanovit diagnózu RS u padesátiletého člověka je mnohem těžší než u dvacetiletého. Příznaky se mohou plést s projevy jiných, ve stáří běžnějších nemocí. Stejně tak je obtížné sledovat progresi nemoci pomocí MRI – například úbytek mozkové tkáně (atrofie) je typický jak pro RS, tak pro stárnutí, a je těžké tyto dva procesy odlišit.

Léčba: Toto je asi největší problém. Většina klinických studií, na základě kterých byly schváleny moderní léky na RS (DMT), měla věkové omezení a často vylučovala pacienty, kteří měli i jiné nemoci (např. cukrovku, vysoký tlak). Proto máme jen velmi omezená data o tom, jak jsou tyto léky bezpečné a účinné pro 65letého pacienta s RS a dalšími zdravotními problémy. Navíc mechanismy nemoci se s věkem mění – akutní zánět ustupuje do pozadí a převládá spíše pomalá, plíživá progrese, na kterou současné léky nemusí tak dobře fungovat. Velkou neznámou je také otázka, kdy je bezpečné léčbu u starších pacientů případně ukončit.

Co to znamená pro pacienty?

Toto expertní stanovisko je zásadním uznáním faktu, že péče o stárnoucí pacienty s RS vyžaduje nový, specifický a na důkazech založený přístup. Je to v podstatě “jízdní řád” pro budoucí výzkum a klinickou praxi.

Pro pacienty starší 50 let je to potvrzení, že jejich situace je komplexní a vyžaduje si zvláštní pozornost. Umožňuje jim to vést informovanější debatu se svými lékaři o přínosech a rizicích léčby v kontextu jejich věku a celkového zdravotního stavu. Ačkoliv zavedení doporučení do praxe bude trvat roky, jedná se o zásadní krok k tomu, aby se téma “stárnutí s RS” stalo ústředním bodem péče i výzkumu.

Zdroj: https://multiplesclerosisnewstoday.com/news-posts/2025/07/25/experts-call-better-care-research-tailored-aging-ms-patients/

Další články na téma:#léčba#diagnostika