Vliv plánování rodiny na léčbu RS: Studie ukazuje rozdíly v přístupu k terapii mezi muži a ženami

Klíčové body studie:

• Co se zkoumalo? Zda existuje rozdíl v přístupu k léčbě modifikující nemoc (DMT) mezi muži a ženami s RS v produktivním věku (nástup nemoci mezi 18 a 40 lety).

• Kdo byl studován? Téměř 23 000 pacientů (16 857 žen a 5 800 mužů) s relaps-remitentní RS z francouzských zdravotních záznamů.

• Hlavní zjištění: Po zohlednění všech faktorů měly ženy o 8 % nižší šanci, že dostanou jakoukoliv DMT, a o 20 % nižší šanci, že dostanou vysoce účinnou DMT, ve srovnání s muži.

• Pravděpodobná příčina: Obavy a přetrvávající nejistota spojené s plánováním rodiny, těhotenstvím a kojením, a to jak na straně pacientek, tak i na straně některých lékařů.

• Doporučení: Je nutné lépe vzdělávat lékaře i pacientky o aktuálních doporučeních a rostoucích důkazech o bezpečnosti mnoha léků v kontextu těhotenství, aby se předešlo zbytečnému odkládání účinné léčby.

Podrobnější shrnutí

Je dobře známo, že RS postihuje ženy zhruba třikrát častěji než muže a obvykle je diagnostikována v jejich produktivních letech. Zároveň je prokázáno, že včasné nasazení vysoce účinné léčby (DMT) je klíčové pro prevenci dlouhodobé invalidity. Francouzští vědci se proto podívali na data od téměř 23 000 pacientů, aby zjistili, zda je přístup k této léčbě pro obě pohlaví stejný.

Výsledky odhalily významnou nerovnost. I po statistickém očištění dat o faktory, jako je aktivita nemoci nebo přerušení léčby kvůli těhotenství, se ukázalo, že ženy mají o 20 % menší pravděpodobnost, že jim bude nasazena vysoce účinná DMT, než muži. Tento rozdíl se objevil již během prvních dvou let od stanovení diagnózy. U některých moderních tříd léků, jako jsou inhibitory S1P receptorů (např. Gilenya, Zeposia) a anti-CD20 terapie (např. Ocrevus), bylo jejich nedostatečné využívání u žen obzvláště patrné.

Hlavní příčinou jsou podle autorů pravděpodobně obavy spojené s plánováním rodiny. Analýza ukázala, že ženy začaly léčbu DMT vysazovat v průměru již 18 měsíců před porodem. To naznačuje, že strach z možného vlivu léků na těhotenství vede k tomu, že ženy (nebo jejich lékaři) volí méně účinné léky, nebo léčbu odkládají, i když by ji jejich stav vyžadoval.

Co to znamená pro pacientky?

Tato studie identifikuje závažnou a nepřijatelnou nerovnost v péči. Ženy, které jsou nemocí ohroženy více, dostávají paradoxně méně často tu nejúčinnější dostupnou léčbu. Jak uvádí autorka studie, Dr. Sandra Vukusic, tato "ztráta šance" již není akceptovatelná, protože dnes již existují léky, které jsou s těhotenstvím slučitelné, nebo jejichž účinek přetrvává dlouho po vysazení.

Pro pacientky v produktivním věku je to silný signál, aby byly svými vlastními advokátkami. Měly by se svými neurology aktivně diskutovat nejen o plánování rodiny, ale zároveň i o možnostech pokračování v co nejúčinnější léčbě. Neměly by automaticky akceptovat přístup "všechno vysadíme a počkáme", pokud existují bezpečnější a modernější alternativy. Je důležité se ptát na nejnovější data a doporučení a nenechat neopodstatněné obavy, aby je připravily o šanci na včasnou a efektivní kontrolu nemoci.

A jaká je situace v České republice?

I u nás je přístup k léčbě RS v těhotenství naštěstí velmi moderní a progresivní. V předních RS centrech je kladen důraz na aktivní plánování rodiny a stabilizaci nemoci před otěhotněním. Zejména u vysoce účinných léků, jako je Ocrevus nebo Kesimpta, se využívá jejich dlouhodobého účinku – léčba se strategicky načasuje tak, aby byla žena chráněna i v průběhu těhotenství, aniž by byla vystavena léku v jeho kritickém období. Obecným trendem je nenasazovat ženám v produktivním věku méně účinnou léčbu jen kvůli apriorním obavám z budoucího těhotenství, ale naopak hledat bezpečné cesty, jak je udržet na nejlepší možné terapii.

Zdroj: https://multiplesclerosisnewstoday.com/news-posts/2025/08/05/sex-related-gap-found-use-dmts-ms-patients-ages-18-40/